Už jsem stačila některé z vás vyděsit tím, že Začátek, co nemá název sice stále nemá název, ale zato má vyhlídku na docela slušné pokračování. Znáte to, začnete nevinnou skorodrabblí a ona vám pak za trest nakyne do rozměrů Vojny a míru. Ovšem Bel si zaslouží nějakou satisfakci za to, jak se k ní ty dvě můry z Módní hlídky chovaly, nemyslíte? A možná se jí skutečně dostane. A možná přijde i kouzelník. A možná taky stará dobrá revoluce.
****
Záznam o prověření Módní hlídkou odevzdala na recepci Institutu a rovnou přitom podepsala vyrozumění o odebrání bodů za pozdní příchod. Dívka, která měla právě službu, válela v puse žvýkačku, podpírala si oběma rukama hlavu a mocně zívala. „Do čtyřiadvaceti hodin se můžete odvolat,“ řekla, aniž spustila oči z malé televizní obrazovky. „Příslušnej formulář by měl bejt v podatelně.“ Další zívnutí.
„Díky,“ řekla Bel. „Náročná noc?“
„Mhm.“
„A to víte, co se stalo Jade Starrový?“
Recepční konečně zvedla oči od televize. „Cože? Komu?“
„Tý modelce. Jade Starrový. Udusila se žvejkačkou.“
Recepční věnovala Bel podezíravý pohled. „Jako fakt?“
„Zívala a přitom ji vdechla,“ řekla Bel vážně.
„Páni. A je po ní?“
„Bylo to v televizi.“
Dívka sáhla do pusy a vylovila zelený chuchvalec žvýkačky. Chvíli si jí nedůvěřivě měřila.
„No tyjo.“
O kuřáckou přestávku se Bel dělila s Rózou. Scházely se ve skladišti za divizí vyřazených kopírek, což byl kompromis, ke kterému dospělo vedení poté, co bylo kouření na pracovištích znovu povoleno díky masivní kampani spojených tabákových firem s názvem SmokeIn. Proti povolení však okamžitě ostře vystoupili zástupci BioAiru, kteří začali s pořádáním protestních happeningů spojených s demonstrativním pálením vonných tyčinek a guerillovou výsadbou květin na chodbách centrální budovy. Řešením byl nenápadný odsun kuřáků do nevytápěných skladišť a kumbálů, které se uvolnily po velkém propouštění pomocných sil.
„A potom mi řekla, že jsem šedá myška.“ Bel s nohama opřenýma o kopírku vyfoukla obláček mentolového kouře (ženám bylo opatrně doporučováno, aby dávaly přednost jemnějším slim cigaretám s příchutí). Podala cigaretu Róze.
„A nejsi?“ Róza na sobě měla pouzdrové tyrkysové šaty, doplněné o několik stříbrných náramků. Když se natahovala pro cigaretu, náramky zazvonily.
„No dovol?“ ohradila se Bel.
„Nic proti, ale ta tvoje modrá už letos nikoho nebere. A přestupek fádnosti se taky započítává,“ řekla Róza.
„Já vím,“ povzdechla si Bel. „Někdy si přeju, aby ve firmě platil dresscode. Aspoň bych si mohla ráno přispat.“
„Dresscode!“ Róza si opovržlivě odfrkla. „To už se můžeš rovnou přidat k uniformám!“
„Mně je prostě úplně jedno, kdo co nosí.“
„To radši neříkej nikde nahlas, kočičko,“ Róza cvrnkla sloupek popela na podlahu a podala Bel zbytek cigarety. „Jdu, čekají na mě se zprávou.“
Vytáhla zrcátko, přejela si rtěnkou rty, načechrala vlasy. Navyklé a zcela automatické pohyby, asi jako když člověk otáčí vodovodním kohoutkem nebo za sebou ráno zamyká dveře od bytu.
„Mimochodem,“ dodala ještě, „proč si vlastně nenajdeš módního guru? Všechny to dělají. A ty, co o tom nemluví, mají guruů hned několik.“
Bel zhluboka potáhla z cigarety, až na jazyku ucítila chuť spáleného filtru.
„Jo. Asi to udělám.“
„Udělej. Je to super, vážně. Každá by měla nějakého mít.“
Centrální administrativní budova Institutu stála uprostřed moderního parku, na sto procent splňujícího nařízený poměr rozlohy zeleně a součtu tělesné plochy všech zaměstnanců, kteří sem chodili obědvat. Bel tím parkem procházela každé ráno a odpoledne, právě v době, kdy se spouštěly travní ostřikovače. Venku hned za bránou se roztahovala dvouproudá křižovatka. Postavila se k ostatním na přechod (rozeznala několik známých obličejů z kanceláří; nepozdravila je a otočila se k nim zády).
Vyrozumění
Vaše žádost o navrácení odebraných osobních bodů v souvislosti s přestupkem proti 12a.3 int. § bude přezkoumána
O výsledku šetření budete informován/a
Těsně před odchodem z práce Bel přinesl kurýr tři kopie. Všechny podepsat, jednu založit a další dvě poslat zpátky. Po dvou týdnech vzniká nárok na první urgenci. Po třech týdnech vzniká nárok na důraznou urgenci. Po pěti týdnech zaniká nárok na navrácení bodů a celá záležitost je považována za promlčenou.
Bel dostala chuť na cigaretu, jenže ve veřejných prostorách bylo kouření až na výjimky zakázáno.
Zhluboka si povzdechla –
– a pak, jako by tím jemným gestem spustila lavinu –
to začalo.
Ozvala se rána a celá ulice až k parku byla náhle plná dýmu. Nějaká žena okamžitě spustila kvílivý jekot. V takových chvílích se vždycky najde někdo, kdo svými projevy situaci ještě zkomplikuje. Tady se asi točí film, pomyslela si Bel. Rozhlédla se po kamerách, hledala štáb, podvědomě se narovnala a vypnula prsa. Cizí žena však nepřestávala křičet a několik lidí kolem se rozkašlalo kvůli štiplavé mlze, která vzlínala z chodníku jako našedlý opar.
To není film! Tohle je –
Na semaforu konečně naskočila zelená. Hlouček lidí se pustil přes křižovatku, jenže právě odtud se začaly ozývat další rány. A výkřiky a zběsilé troubení klaksonů.
„Uniformisti!“
„UNIFORMISTI!!!“
Muž vedle Bel vytáhl z pouzdra v aktovce zbraň. Byl to malý revolver určený nejspíš pro sportovní střelbu a ruka, kterou ho držel, se třásla.
„Pro bohy, zpátky, vraťte se zpátky!“ rozkřičela se Bel na ty, kteří už už vbíhali do silnice. A oni se skutečně otáčeli, ale ne proto, že Bel a ostatní v tom zmatku uslyšeli, ale protože je zpátky z druhé strany vytlačoval kordon uniforem.
Podívaná to byla působivá: požárníci, montéři, zaměstnanci technických služeb, dokonce několik bílých lékařských plášťů, všichni s nasazenými plynovými maskami, pochodující v šiku přes silnici. Uniformisté. Měli namířeno k parku. Nad jejich zástupem se vznášelo několik transparentů, křičících červeně a bíle na pozadí šedivé oblohy; největší z nich byl ve tvaru značky STOP a hlásal přeškrtnuté slovo PO-VRCHNOST. Některým uniformistům se v rukou leskly spreje s barvou.
Bel se octla uprostřed strkanice, oči jí pálily, nemohla dýchat. Snažila se dostat za každou cenu co nejdál od centra. A stříbrné spreje syčely. Někdo jí postříkal sako a kabelku, kryla si s ní obličej, klopýtala zpátky k parku. Bála se, ale zároveň s tím byla i podivně rozjařená. Pouliční nepokoje! Ačkoli záběry z nich pravidelně vyplňovaly večerní zpravodajství, Bel se, jako většina lidí, nikdy k žádnému střetnutí přímo nedostala. A teď se to děje, právě teď! Bylo jí skoro líto, když se v dálce ozval řev policejních sirén. Uniformy se potom bleskově stáhly, rozprchly se do všech stran.
A bylo po všem.
Třásly se jí ruce stejně jako tomu člověku s revolverem.
Dosedla ztěžka na trávník, hned vedle cedule, která tento přestupek striktně zakazovala.
„Páni…“
A už tu bylo zásahové vozidlo a z něj se vyhrnuli policisté, aby převzali řízení dopravy. Objevila se policejní auta, sanitka a také přenosový vůz s rozježeným lesem vysílaček na střeše. Bel by si ráda přečetla které televizi patří, ale oči jí pořád dost pálily, takže nedokázala zaostřit. Vlastně to bylo stejně jedno, protože televizní stanice si záběry i zprávy většinou prodávaly mezi sebou na bleskových aukcích. Dnešní nepokoje ale nejspíš nebudou ten případ, protože při nich nikdo nezemřel ani nebyl vážně zraněný. Aspoň Bel měla ten dojem. Šlo vlastně jen o jakousi demonstraci názorů, bez výraznějšího potenciálu zaujmout širší vrstvu diváků.
Prohlédla si posprejovanou kabelku. Cítila, jak z ní pomalu vyprchává adrenalin.
Pitomci. Ani to nebyla žádná známá značka. Proti čemu vlastně protestujete?
Z trávy vedle ní vyjel kovový hříbek, zatočil se a zacvrlikal.
Halucinogenní slzný plyn? pomyslela si Bel zmateně. Hříbek znovu zacvrlikal a z drobných otvorů v jeho hlavičce vytryskla voda. Travní ostřikovač se dal do práce.
****
Tyto Alba 
Musím říct, že se mi to četlo dobře, je to zajímavej příběh a jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet. :) Guru(ové) mě pobavil(i). A máš moc pěkný dialogy, živý a i když jsou zdánlivě o ničem, hodně napomáhají vytváření atmosféry a vůbec k “popisu” světa. :)
Při první zmínce o uniformistech jsem neměla jasno, jestli jsou v kontextu toho světa bráni jako něco dobrého, nebo naopak (i když jo, spíš jsem z toho cítila tu negativitu, jenom bych ji možná ještě zdůraznila)… :) Ta demonstrace – dobrý, i když jsem moc nepobrala, o co uniformistům tedy vlastně jde… nemyslím tím ideál, ten je zřejmý, ale naklusat s transparenty, a potom zdrhnout (nehledě na to, že se sice mohou rozprchnout, ale v tebou popisovaném světě by nejspíš museli rovnou zajet do nejbližších kanálů, nebo tak něco, protože jinak by asi neutekli daleko)… nevím, jestli by na takovou trollakcičku nějaká skupina plýtvala úsilím a časem… Jako happening fajn. Jako akce, od které si něco slibuju… nevím. Možná je to promyšlenější, a já tady zbytečně štěkám… :) A ještě věc, co mě zarazila: “„Pro bohy, zpátky, vraťte se zpátky!“ rozkřičela se Bel…” Tyjo, to “pro bohy” mi tak nějak vůbec nesedí a hrozně skřípe… Z toho příběhu zatím cítím spíš takovou antiutopii, odehrávající se někde v budoucnosti… neříkám, že v takový společnosti nemůže vládnout polytheismus, ale jestli jo, tak mi to připadá jako dost významná a zajímavá informace, že bych ji někam šoupla hned na začátku. Protože, jinak mi připadá, že všichni se povinně koří jedinému bohu, a tím je Möda. :P
Tak, a už končím s rejpy, těším se na pokračování. :)
Heh :-)
Především díky za koment, tohle už je spíš recenze, tím víc si toho vážím :-) Děkuju za čas a ochotu číst moje věci.
1) Guruové teprve zábavní budou :-D Aspoň bych teda ráda, aby se mi je tak podařilo přivést na scénu.
2) “Při první zmínce o uniformistech jsem neměla jasno, jestli jsou v kontextu toho světa bráni jako něco dobrého, nebo naopak” – tak za tohle jsem hodně ráda, protože ono to právě zpočátku ani jasné být nemá (vlastně ono to nebude jasné ani na konci, ehm, ehm.. ). Nechci tady právě jasně definovat dobro a zlo, spíš chci, aby si čtenář udělal obrázek sám o tom kdo je kdo a na čí straně stojí. O tom by vlastně měla být hlavní jakožemyšlenka.
3) Demonstrace – jo, tohle budu nejspíš ještě přepisovat, pořád s tím nějak nejsem spokojená (já umím fakt psát asi jen ty dialogy – udělám z toho divadelní hru a bude! :D ). O co uniformistům šlo/jde, to bude taky rozebraný až později, o tom žádná, ale máš pravdu v tom, že ta demonstrace slibuje zpočátku masakr, a pak se prostě rozuteče. Podraz na čtenáře… něco s tím udělám, dík za postřeh. Buďto zmírnit, udělat z toho jenom nějakej poklidnej pochod, anebo přidat pár mrtvejch.
4) S bohy se taky počítá do dalšího kontextu. Chtěla bych dál ukázat, že ta společnost je sice na jednu stranu autoritářská, co se týká určitých pravidel, ale na druhou stranu zase žije paradoxně v hrůze z toho, že by byla označená za diskriminační a proto se například vžilo zvolání “pro bohy”, protože veřejným vyjadřováním monoteismu v podobě zvolání “pro boha!” by mohlo dojít k urážce náhodných kolemjdoucích, pokud by náhodou byli jiného vyznání :D Snad tím vysvětlením nevnáším ještě více zmatku :D Ale jo, uznávám, že když se to takhle zčistajasna vynoří, je to divný.
Ještě jednou díky za čtení, komentování, povzbuzování i rejpání ;-)
Aaa… No, u uniformistů, neměla jsem na mysli nejednoznačnost pro čtenáře, spíš, že mi na začátku nebylo úplně jasné, jak jsou braní tou módnarchií. Ale to se zase vzápětí vysvětlilo, takže cajk. :) A demonstrace, až do toho bleskurychlého mizení je právě dobrá, líbí se mi, že je to psaný stručně, a přitom je tam vše, co má být… A bohové… Jééé… kdybys z toho chtěla dělat scénář, tak bych tě teď začala prosit, že si tam chci střihnout roličku, která by to vysvětlovala, představila jsem si, jak jsem vždycky hrozně ráda jezdívala na kole v bouřce, viditelnost zhruba metr před sebe, hezky přes kopce, v otevřený krajině, a volala jsem na Thóra, tak bych se tam takhle vloudila, a mohli by mě třeba sestřelit z kola za to, že jsem nezmínila Peruna, Dia Hromovládného, Rudru, Seta a kdovíkoho ještě… :D